Není knihovnice jako knihovnice. Zajímavý příběh této pozoruhodné ženy nad kterou celý život visí Damoklův meč jejího utajovaného původu nás zavede do zákulisí soukromé knihovny a vášnivých sběratelů umění. Já jsem si například nikdy nespojila, že pan Morgan, majitel této velkolepé knihovny, byl stejný pan Morgan, jehož firma financovala stavbu Titaniku. Ale to byl pro samotnou knihu nepodstatný detail. Rozhodně je to kniha, která stojí za přečtení.

Tahle kniha by podle mně zasloužila víc než 5 hvězdiček. I když byli členové rodiny Belle Afroameričané, rozhodli se opustit své kořeny, porušili pravidlo, které určovalo, že jen kapka černošské krve znamenala jejich zařazení do černošské komunity. Všichni byli totiž světlé pleti. Pořídili si falešné doklady, změnili si jména a přestěhovali do bělošské čtvti. Chtěli se tak vyhnout segregaci černochů a žít normální život. Belle da Costa Greene, tak mohla strávit svůj život mezi knihami a stát se nejlépe placenou ženou tehdejší Ameriky. Její život je nejvíc spjat se jménem J.P. Morgan, bohatým finančníkem, sběratelem starých tisků, zakladatelem Morganovy knihovny v New Yorku a majitelem Titaniku. V celé knize je obrovské množství jmen slavných a bohatých lidí té doby, muzeí, knihoven, knih a uměleckých děl, ale tady mi to vůbec nevadilo. Mnohá jména jsou jen tak zmíněna, podle mně pro dokreslení úplnosti života Bell. Byla to silná, pracovitá žena, která se celý život vzdělávala, starala se o svou rodinu, ale kterou sužoval celoživotní strach kvůli prozrazení jejich tajemství. Muži ji milovali a ženy na ni žárlily. Autorka v úvodu píše, že všechny postavy i epizody knihy jsou skutečné a opírají se o zdokumentovaná svědectví. Užila jsem si každou stránku.